Plač, sestro, směj se Violetta Kim – překlad: Dobroslava Čepcová

Tuto knihu budeme expedovat v polovině října.

Jaké to je, jednoho rána se probudit a zjistit, že jste si zvykli na válku? Kniha Plač, sestro, směj se je silnou osobní deníkovou výpovědí korejsko-ukrajinské autorky Violetty Kim o tom, jak ukrajinské ženy prožívají válku v její každodennosti – jak proměňuje vnímání, rozhodování nebo vztah k vlastnímu tělu.

„Neodvažuju se tvrdit, že se mi podařilo vytvořit univerzální emoční portrét ženy na pozadí velké války. Naopak – tuto knihu si představuji jako jakousi „obrysovou mapu“. Slovy Oksany Zabužko, chci „křídou označit“, že tudy vede stezka, dosud málo prozkoumaná, sotva viditelná, ale velmi důležitá. A čeká, až po ní půjdou další.“
Violetta Kim, autorka knihy 

OHLASY NA KNIHU

„Zásadní kniha současnosti. Silné a mrazivé svědectví o válce na Ukrajině očima žen. Z každé věty této knihy je cítit osobní prožitek, a to ji dělá nedocenitelnou i pro budoucí generace.“
Jana Poncarová, spisovatelka 

„Obdivuju umění autorky vytvořit bezpečný prostor pro své respondentky, a tím jim pomoct zase myslet na sebe, na svá těla a sny, na všechny ty osobní maličkosti, co zanikají na pozadí společenských událostí. Stejně vyniká i forma vyprávění. Eseje, mistrovsky propletené s rozhovory – a naopak, fungují jako kaleidoskop: různí lidé a témata se jako sklíčka rozmanitých barev a tvarů potkávají a zase rozcházejí, znovu a znovu, v nejrůznějších kombinacích.“
Iryna Zahladko, česko-ukrajinská básnířka

„Nezastupitelný hlas do paměti naší doby, oslava síly ženské zkušenosti a prostor pro sdílení, uzdravování a pochopení. Máloco bude definovat začátek 21. století jako válka v Ukrajině, je to transformační moment pro mnoho a na mnoho generací. Jak v ní žijí ženy v každodennosti, ve vztazích, tělech, snech, obavách i radostech?“
Jiří Pasz, novinář a humanitární pracovník

„Tato kniha je o tom, jak ženy vystavené zkušenosti brutální války udělaly všechno, co mohly. Jak rozvinuly v blízkosti smrti zvláštní absolutnost života. Jak to zvládly – žít v třesu pláče, ve smyslném těle, ve studu, ve slasti vůně, v nehybnosti, která je na nějakou dobu pohltila, v těžko popsatelné intenzitě každodennosti, která svou krásou přetéká přes okraje a zároveň vyzývá k jednání.“
Alice Koubová, filosofka

„Válka připomněla ukrajinským ženám jejich sílu. Kniha mě zabolela hned na začátku. To když autorka zahájí rozhovory s třiadvaceti ukrajinskými ženami otázkou, co je příjemně překvapilo na sobě samých během války, a ony jedna po druhé odpovídají, že hlavně to, jak to všechno zvládly. Zabolelo mě, že byly překvapené, protože to znamená, že i ony přijaly obludnou lež o slabosti žen a jejich reálná síla je udivila. A čtení bolí i dál, ale zároveň je mimořádně zajímavé a obohacující, protože přijde řeč na témata, která se v souvislosti s válkou obvykle tolik neřeší: sex, láska a vztahy, reakce těla na prožitý stres, samota, sny, krása… Vše dohromady nabízí pozoruhodný vhled do všech odstínů života žen ve válce – a nejen těch negativních. Protože žízeň po životě a jeho kráse neporazí ani putin a jeho vojáci.“ 
Silvie Lauder, novinářka